Ne vždy, se Nám to daří. I já jsem, před léty, narazila na problém.

Dobře si pamatuji, jak se začal mé holčičce, kývat první zoubek. Předpokládala jsem, že vypadne a jde se dál. Vždyť za “Nás” to tak chodilo, ale dnes..Dcera mě poučila. "Pro zoubek si přece přijde Zoubková víla. Ta co jsme ji viděli v pohádce, u prasátka Peppy:)."

Aha , ale co teď? Nevěděla jsem nic o Zoubkové víle. A tak jsem začala hledat. Kdo je ta Zoubková víla, co nosí? A zjistila jsem, že hodně záleží na rodičích nebo jsem si to aspoň myslela, co komu donese. Někomu sladkost, jinému dáreček, ale má princezna měla jasno.

výměnou za vypadlý zoubeka koukala na mě těmi rozzářenými dětskými očičkami, plnými očekávání.

Snažila jsem se princeznu přemluvit, že to může být i něco jiného, třeba dáreček, čokoláda nebo mince, za kterou si něco koupí..ale nebylo to ono. Měla vysněnou minci, která pochází z pohádkové říše, kterou ji Zoubková víla donese pod polštář. A já viděla, ty smutné oči, které začínaly být zklamané a plné otázek. "Vždyť si tak pečlivě čistím zoubky, mám je jak perličky, první vypadlý a za mnou nepřijde?"

Nechtěla a nemohla jsem to tak nechat. Vklouzla jsem tedy do světa pohádky, vytvořila minci od Zoubkové víly a otevřela tak dveře-okno Zubičce i u Nás doma.

Princezna si musela na vysněný poklad chvilku počkat, ale to Vaše děti nemusí. Měli jsme nádherný zážitek, na který budeme vždycky rádi vzpomínat, společně se pobavili a radost, ta byla nepopsatelná, tu musíte zažít. Minci má proncezna schovanou ještě dnes a připomíná nám ten velký den.